Naskytla se příležitost jet ve všední den do Vídně. Vzala jsem si tedy volno a po čtyřech hodinách jízdy autem jsem byla na místě. Prvním bodem programu byl park u zámku Schönbrunn, který mě okouzlil Neptunovou fontánou a krásným výhledem z terasy Gloriette. Ale hlavním cílem mi byl trh Nachtsmarkt. Předem jsem si zjistila, že by to měl být rozlehlý trh, kde najdu spoustu i exotických druhů ovoce a zeleniny a budu moct ochutnat delikatesy z celého světa. Bylo to tak.
Na délce ulice asi o kilometru a půl jsem mohla vybírat dobroty asi ze 120 stánků a restaurací, kde jsem našla kuchyni jak balkánskou, tak vietnamskou, indickou nebo italskou, bedny s ovocem, zeleninou, kořením, mořskými plody, kávou, ovocnými a vinnými nápoji a buhví s čím.
Cítila jsem se jako na dovolené v Turecku a ať už to bylo národností prodejců nebo převahou tureckých delikates, bylo to super, protože trh byl civilizovaný a udržovaný v čistotě podle Rakouských zvyků, ale otevřený a vábivý vůněmi jako trh turecký. Z každého stánku se ozýval prodejce s nabídkou dnešních pochoutek a lákal na ochutnávku toho nejlepšího, co měl. Takhle jsem si přišla na falafel s hummusem, plněné papriky, meloun s parskou šunkou i tzatziky. Škoda že jejich chleby nebyli v nějakém ochutnávkovém vydání, protože po těch sem pošilhávala celé hodiny, ale už jsem byla nacpaná.
Nejdřív jsem byla ohromená množstvím čerstvého ovoce a zeleniny, nebo možná ne ani tak množstvím jako skladbou, protože vybírat jste mohli z tuzemské produkce, ale i dovozené plody a hrozně ráda bych vám řekla, jak se všechny jmenovali, ale sama si názvy nejsem jistá. Poznala jsem např. plantainy, což jsou takové zelené banány, které se připravují i na slano (jednou jsem je ochutnala nakrájené na plátky a opražené na pánvi jako třeba brambory a musím uznat, že mi to chutnalo moc). Potom jsem tam viděla chlebovník, který jsem nikdy neochutnala, ale určitě se na to chystám, prý se z něj vyrábí skvělé sušené ovoce a když se upeče, chutná jako chleba, proto ho zřejmě nazvali chlebovník. Ale ze známějších exotických druhů jste mohli pořídit třeba artyčoky za dobré ceny, fíky, liči atd, atd.
Potom jsem žasla nad stánky s kořením. Kromě běžných druhů a směsí měl každý stánek své speciály jako např. třísky ze sušených rajčat, různé druhy hořčičných semínek, ale i nespočet druhů kari směsí, u dvou stánků měli pimenton papriku ze Španělska a když prodávají vanilkové lusky, nebalí je do tubiček, ale dají vám je do pytlíčku a to za směšnou cenu euro a půl. A milovníci prefabrikovaných potravin si mohli pořídit i sáček glutamanu sodného. Ale nejen ti si přijdou na své, taky milovníkům chilli srdce zaplesá, protože si mohou pořídit hromady chilli sušeného drceného i mletého, ale taky různé druhy čerstvých papriček jako habanero nebo jalapenos, u kterých i prodejce varuje před jejich pálivostí.
Když dostanete hlad, můžete si buď sednout do jedné z restaurací, které nabízejí různé světové kuchyně, mě nejvíce zaujala restaurace rybí, která byla spojená i se stánkem s čerstvými rybami a plody moře, takže jste svůj oběd viděli ještě než se na něm vyřádil kuchař. Samozřejmě si můžete dát i klasický wiener schnitzel, ale mě nejvíc zajímalo stánkové občerstvení, protože ze svých i cizích zkušeností vím, že nejlepší a nejautentičtější jídlo bývá právě tam. Stánek jsem vybírala podle toho, kolik místních se u něj zastaví.
Nakonec vyhrál stánek s kebabem, který byl spojen s řeznictvím a neustále se tam zastavovali místní, aby si koupili před vlastníma očima porcované maso z celých kusů zvířat a aby si k tomu vzali i občerstvení do ruky a popovídali si s prodavačem. Vybrala jsem si samozřejmě jehněčí kebab a prodejce to hned radostně ohodnotil, že sem vybrala správně, že kuřecí není pravej. Výhodou je, že u takového jídla i posilujete, protože tenhle kebab měl určitě minimálně půl kila, houska (takový ten klasický bílý chleba na kebab) byla čerstvá, maso bylo skvěle kořeněné a pán s ním vskutku nešetřil a přidal i čerstvou zeleninu, jogurt a drcené čili... Extáze. Kebab zabalí do celofánu tak, abyste si nedojedený kus mohli zabalit a odnést s sebou, protože snad ani nepředpokládá, že by takovou bombu někdo snědl na jeden zátah. A cena? 3 euro! Kéž by se pán přestěhoval za mnou do Prahy.
Když už jsem z trhu odcházela, našla jsem ještě nejzajímavější stánek, vedle kterého seděli a postávali jen chlapi, většina z nich s mastným tričkem i vlasy. Nad stánkem byla cedule s nápisem Wurstwaren, což jsem si po domácku přeložila jako Buřtárna. V nabídce měli spoustu uzenin, většinou na tácku s hořčicí a k tomu pívo a můžu vám říct, že tohle by se u nás taky chytlo.
Nakonec jsem si pro vás nechala stánky, kde prodávali zejména pečivo a falafel, ale to nejlepší měli v chladícím pultu, kde se krčily ty nejlepší dobrůtky. Vedle červených, zelených, žlutých a čili papriček plněných čerstvým nebo balkánským sýrem, nabízely několik druhů italských, španělských a řeckých oliv (z nich několik druhů s obarvenou slupkou pro chuťové i estetické využití), plněné cibulky, parmskou šunku, sýry sta druhů, pravou mozzarellu z bůvolího mléka, pravou fetu, vynikající balkánský sýr, který se tomu našemu vůbec nepodobá a všechno za slušné ceny. To co jsem mohla srovnat, tak ceny např. sýrů a oliv byly příznivější než u nás. Z velkých mís jsem si vybírala z několika druhů hummusů, např. chilli nebo s koriandrem a ten byl!
No a jako sladkou tečku jste si mohli vybrat baklavu s pistáciemi, s vlašskými ořechy, s kešu oříšky nebo jen se sezamem plnou vynikajícího medu, nebo italskou zmrzlinu, čerstvé koblihy, ale taky cukrkandly, čokolády a bombóny. Jenže co by to bylo za kulinářskou návštěvu Vídně, kdyby si člověk neskočil do hotelu Sacher na pravý Sacher dort, který už pravější nikde jinde nekoupíte.
Kdybych jela do Vídně znova, určitě by Nachtsmarkt byl opět jedním z hlavních bodů programu, protože tam toho zůstalo ještě mnoho, co jsem nestihla ochutnat. Doporučuju na něj vyrazit spíš dopoledne, kdy je nabídka stánků největší, večer hrají prim restaurace a na odpoledne bych si naplánovala procházku centrem, kam dojdete z trhu pes Karlsplatz pěšky a aspoň pěkně vytrávíte.
Navštivte i moje stránky na facebooku.
Žádné komentáře:
Okomentovat