Zdáreček páreček, vždycky, když je na blogu doba nečinosti, tak bývá důvodem rozdělaný článek, který se píše těžko, aby ho člověk obsáhl, nebo neurazil, nebo neplácal pátý přes devátý. Tak to je i v případě tohoto opusu o tom, proč nemám děti. Budu psát o sobě, o tom, jak to já subjektivně cítim ve svém případě. Neznamená to tudíž, že bych tím hodnotila nebo soudila, jak to má kdokoliv jinej, jen chci otevřeně nabídnout svůj pohled, takový zamyšlení, který mi přišlo důležitý. Třeba to bude pro někoho nový, pro někoho blízký a pro někoho třeba strašný, ale až se přenese přes prvotní šok, tak může zkusit pochopit. Pro mě jde o nastavení, které mám už od dětství, kdy jsem nikdy nepřemejšlela o vlastních dětech, ale zajímaly mě smutný hladový děti v Somálsku a vždycky jsem měla pocit, že dětí je tu dost, ale není tu dost lidí, který by se o ně dobře postarali . Na světě je v tuhle chvíli kolem 150 milionů sirotků. Někdo říká, že je to sobecký nemít děti. Já to vidim ale op...
Komentáře
Okomentovat