Prohledat tento blog

úterý 13. května 2014

Artyčoky na víně a Julius Meinl

     Dole na Václaváku je nově Julius Meinl, krám pro snoby... Jako správnej snob sem tudíž vyrazila. Moc se mi tam nelíbilo, hlavně atmosféra, je totiž divný bejt v obchodě, kde je pětkrát víc prodavačů a ochranky, než zákazníků, pocit stísněnej. Začala sem u ovoce, papája z Nový Guineje a taky od někud jinud a ještě odjinud... nejlevnější kolem 300,-/kg... já padám! No, du dál: předražený maliny, jahody a veškerý ovoce. A náhle zlatej Grál! Z košíku na mě koukali 3 výstavní artyčoky za 40kč/ks, takže cena v pohodě a artyčoky nádherný. Tak ty sem si dva vzala a už sem se těšila, jak si je připravim, protože to bude premiéra...ale v hlavě sem si je uvařila už mockrát podle různejch kuchařskejch pořadů...
     O patro výš je pěkná cukrárna, která se cenově dá a všechno vypadá moc dobře. Vybrala sem si pistáciovou eclair, která byla skutečně moc chutná a taky sem pistáciovou ještě neměla. Krom toho tam měli makronky, to už je takovej obligátní dezert v "lepších cukrárnách", ale třeba mě zaujaly makový brownies, pro ty se možná někdy stavim. Pak tam bylo spousta různejch dortíků, který pěkně vypadaly, ale jak chutnaj, ví jenom pán bůh.
     Pak sem zašla do pekárny, která mě vůbec nenadchla, asi sem zmlsaná farmářskejma trhama. A buď na tomhle nebo v poslednim patře mě zaujala jedna věc, a to avokádový oleje. Já ho nikdy neměla, ani se nechystám, stál kolem 350,-/půl litr, ale mohlo by to bejt chutný, jenom nevim, proč jich tam maj tolik druhů v několika policích, protože vlastně neznám vůbec nikoho, kdo by ho používal. Takže si tam stejný lahvičky prohlídnu nejspíš i za rok. Tak to bude ale asi i u dalších produktů, protože jsou většinou hodně předražený. No jo, musí se zaplatit všechen ten předimenzovanej personál. Takže já sem odešla s artyčokama, eclairkou a sojovou omáčkou, to vše za 160,-, to de :-D
     Ale třeba se tam někomu líbí. Někdy se asi podělim o svý oblíbený obchody, mezi který tenhle patřit nebude, ale pro artyčok se ještě stavim.

   
něco málo odpadu z prvního kusu...naplnim kompost
 Artyčok je jinak bodlák, kterej se jí ve středomoří. Jí se jenom srdíčko, to znamená, že většinu toho, co si koupíte, vyhodíte. Stojí to za to. Klasická úprava artyčoků jako domácí večeře pěkně při jarní nebo podzimní sezóně je uvaření jich celých v citronové vodě občas s nějakou bylinkou a ulupování listů, které se namáčejí do olivového oleje a vyjídá se z nich to měkoučké dobroučké. K tomu se přikusuje italskej chleba a uplně to cejtim, jak je to dobrý.
     Já jsem ale chtěla zkusit něco jinýho, hledala jsem různý recepty a vznikl mi hybrid, kterej se moc poved.
     U přípravy artyčoků si nezapomeňte vzít rukavice, nebo si ruce potřít citronovou šťávou, protože plody černaj a špiněj. Stejně tak je důležitý je očištěný vkládat do citronové vody, aby nezčernaly.




Artyčoky na víně

(pro 3 osoby, nebo 2, jak chcete)

2 artyčoky
citron
olivový olej
cibule
4 stroužky česneku
tymián
sůl a pepř
bílé víno
1,5 dl vody
petrželka

     Artyčoky si očistěte, na netu sou videa, jak to udělat a nebo se podívejte na moje fotky a video, jestli vám pomůžou. Nejdřív se odstraní vnější tvrdé listy. potom se useknou vršky listů (asi 2/3) a od spodku se odřízne stonek a očistí se srdíčko. Nakonec se zevnitř odstaní chlupy, který určitě nejsou dobrý. Hotový dejte do citronový vody.
     Do rendlíčku si dejte na oliváč, na něm orestujte cibulku, přidejte pak česnek na drobno, vhoďte tymián, opepřete, hoďte dovnitř pokrájený artyčoky, zastříkněte bílým vínem, nechte ho vyvařit a zalijte artyčoky vodou, aby byly téměř ponořené. Osolte a nechte vařit asi 20 minut, dokud nebudou měkké.
     Při podávání posypte petrželkou (já měla jen kudrnku, lepší je hladkolistá), zakápněte olivovým olejem a jezte buď s pečivem, nebo je použijte třeba jako přílohu.
     Moc sem si pochutnala, tak si je taky zkuste, ať máte taky radost ze života.

video

neděle 11. května 2014

Cizrna na paprice

     Často na mě přichází vegetariánský období. Teďka je to zapříčiněno nejspíš novou brigádou v indonéském bistru. Tam jsem ochutnala spoustu dobrých vegetariánských a veganských jídel a spolupracovnice je vitariánka, takže se ke mě dostalo zase dalších spousta informací o stravě a tak. No a nakonec z toho vyšlo, že jsem stejně už na několika blozích šilhala po tomhle receptu, tak jsem si ho konečně připravila. Byla to bomba, určitě si ho taky oblíbíte.

Cizrna na paprice:

500g suché cizrny
bobkový list
4 kuličky nového koření
3 hřebíčky
1 sušená čili paprička

2 cibule
olivový olej
4 stroužky česneku
2 stonky řapíkatého celeru
mletá sladká paprika
sůl
pepř
200 ml sojové smetany


     Sušenou cizrnu si namočte přes noc a v nové vodě uvařte do měkka (trvá asi hodinu). Novou vodu dávám kvůli tomu, že se prej pak tolik nenadmu. Půlku vařené cizrny si dejte stranou a zbytek (bez koření) s dvěma deci vody, ve které se cizrna vařila, rozmixujte dohladka.
     V hrnci si na oleji orestujte cibulku, pak přidejte řapíkatý celer na drobno, pak pokrájený česnek, po minutce zarestujte papriku, ale nespálit. Zalijte rozmixovanou cizrnou a vařte 10 minut.  Nakonec přilijte smetanu, osolte, opepřete a můžete podávat třeba s rýží.

     Brou chuť.