Zahrádkaření je radost

     Asi před dvěma měsíci jsem začala s pěstitelskými aktivitami za oknem vlastního pokoje. Všechno se rychle rozrůstalo a tak jsem přesunula větší část výrostků do skleníku na zahrádku k babičce, která bydlí hned vedle a tahle výhoda vím, že je nevídaná. Všechno bych ale zkusila i ve větším bytě nebo na balkoně za použití velkých kontejnerů s kvalitní zeminou.

     Každý den musím opravdu poctivě zalívat skleník nejméně dvěma konvemi odstáté vody a to je všechno. Takže to není až tak pracné. Práce přišla až tak po tom měsíci, kdy ve skleníku byla naprostá džungle, spousta rajčatových keříků, mezitím plevelový ráj  a já poznala, že tady je třeba zásahu. Udělala jsem si volno celé odpoledne a pustila se do rytí a přesazování, tyčkování a vázání. 

     Rozsadit a natyčkovat rajčata není žádná věda, ale mám pár malých tipů. Záhon, na který jsem se chystala přesazovat, jsem musela pěkně do hloubky zrýt a odplevelit. Když jsem záhon urovnala, mohla jsem se rozmyslet, kam zapíchnu tyčky pro tyčková rajčata. Snažila jsem se odhadnout jejich vzdálenost podle oka, tak jak jsem si myslela, že jim bude prostor stačit, tak uvidíme později, jestli jsem odhadovala správně. u každé tyčky jsem pak vytvořila díru pro rajče. Rajčata jsem musela ze skleníku vytahovat opatrně tak, abych je podebrala v zemi lopatkou i s kořeny a hlínou a takto jsem celý balíček zahrabala do díry u tyčky. Je nutné, aby stonek rajčete byl co nejblíž u tyčky, což vyplývá logicky z toho, že je musíme přivázat, aby se nezlomily. Rajčata je třeba přivázat co nejdříve, protože stačí silnější závan větru a křehký stromeček se zlomí.

     Musím říct, že ač tahle práce možná nezní nejzábavněji, je to opravdu relax zvlášť pro ty, kteří nepracují fyzicky ve své vlastní práci. K tomu bych chtěla ještě dodat, že se zahrádkaření dá vyměnit za sportovní aktivitu, protože naprosto beze srandy, jsem měla druhý den namožené svaly na pozadí.

Navštivte i moje stránky na facebooku.