Ozónová díra: I'm back bitches!

Tak jsem si předevčírem poslouchala oblíbený podcast Buchty na radiu Wave, kde holky mluvili o tom, že nikde už nejsou blogy a blogísky, jak se vlastně člověk na tom internetu nic pořádně nedozví. Je to tak, všude samý falešný informace buhví od koho, co si ověřím, to popřou, co jsem si myslela včera je dneska vyvráceno, a tak je to každý den. Proto se vracim ke svýmu blogísku a uvidim, jak dlouho mi to vydrží, poněvadž je to docela náročný hobby v dnešním světě, kdy mi denně aspoň hoďku zabere skrolování instáčku a jako stará škola žeru svoje odběry na youtube, takže pak už se všema koupačkama a výletama a popř. prací, nezbývá příliš času na nějaké vypisování.

Bude to jen o jídle? Nikoliv. Chci přidat i doporučení na filmíky, na knížky nebo právě místa ke koupání a pěknej výlet. Prostě to píšu hlavně pro sebe a pak pro ty, co by se tak nudili, že už doskrolovali a hledají autentický obsah od skutečného člověka. Mojí cílovou skupinou jsem já, takže pokud jste jako já, tak vás může moje blogování obohatit. Kéž by se člověk obohatil každej den o nějakej pěknej zážitek, že?

Začnu tedy mišungem, ať to sice nedává smysl, ale ať tam mám, co potřebuju říct hned.

4 knížky na léto:

(které jsem si pořídila na doporučení insta influencerů přes literaturu)

Přechodné období od Veroniky Bálkové

Příběh holky, která zpočátku z nejasnýho důvodu žije na vsi u babičky, kde se toulá po polích a lesích se psem. Když najde mrtvolu orla a nahlásí to policii a sama se začne angažovat ve vyšetřování, začnou se dít zvláštní věci jako vyhrožování. Najednou má každej soused nějakou minulost a vztahy k tomu a onomu. Objeví se prima veterinář a Katka začíná po všem smutném trošku žít. Krom toho, že mi byl sympatickej příběh, přišla mi sympatická i hlavní hrdinka a v hodně aspektech sem s ní souzněla, takže mi bylo uplně líto knížku dočíst a odložit. Každopádně pecka je mít dost prašuldů na to, aby člověk jen tak byl a dělal, co má rád a tak to Káča měla, tak si s ní člověk tak spokojeně žil.

Eva od Vereny Kesslerové

Tuhle knížku jsem si vzala na dovču a byla super, akorát slzu z posledních stran knížky jsem zamáčkla, abych nebyla trapák před ostatníma. Hned řeknu, že knížka se mi hned zalíbila i stylem psaní i obsahem. Na životě několika žen se autorka zamýšlí nad mateřstvím, jestli je nutné mít děti, co to všem přinese nebo vezme, řeší taky ekologické otázky, které visí ve vzduchu každým rokem výrazněji. Životy postav jsou rozdílné, vzájemně se ale jemně proplétají a nakonec si mohou všichni vzájemně porozumět. Kdo se chce zamyslet sám nad údělem žen, dostane od knížky mnoho podnětů a inspirace, ačkoliv to není obsáhlá bichle, která by detailně rozebírala všechny aspekty tématu a tím ve vás možná zabila nutnost se zamyslet sám. Bylo to docela smutný počtení, ale v době, kdy spousta lidí děti řeší z pohledů toho, jestli je vůbec mít, někdo řeší, jak děti mít, když to zdraví nedovoluje, někdo jako já se stará o děti, které nejsou jeho a někdo děti prostě nevajbí, tak je to opravdu přínosné a pěkné čtení.

Kleopatra a Frankenstein od Coco Melors

Pro mě hodně zábavná kniha o vztahu Franka a Cleo, kteří se poznají v New Yorku a skočí to rychlého manželství, taky ale o jejich rodinách, kamarádech, kolezích a všechno je to z takového našeho světa, že vám přijde, jak když koukáte na Letný na někoho vedle u stolku v kavárně a čtete si zrovna o něm. Je to docela snadný, ale přesto i smutný a obohacující čtení, jak kdyby ste poslouchali kámoše, jak žije. Občas se daří, občas ne, v něčem je super, v něčem vás štve, má problémy, se kterýma mu chcete pomoct a na spoustu věcí máte jinej názor a stejně ho máte rádi. Takže pokud jsou vám blízký témata jako duševní zdraví, závislosti, deprese, genderová identita, ale taky láska a přátelství, pak se vám tohle bude líbit. Kdo to nechcete číst, tak asi nebude dlouho trvat, než vyjde nějaká série na Netflíku nebo jinde.

Svobodná – jak jsem dospívala na konci dějin od Lei Ypi

Tak na tu se teprve chystám, takže wait for it.

Když by chtěl někdo z vás knížky půjčit, stačí říct.

Co se týče jídla, který je prapůvodcem vzniku blogu:

Stále platí, že nejím maso suchozemců a stále jsem lačný jedlík, který rád ochutná a nejradši sám ukuchtí a pohostí.

Pracovně se taky dál držím gastro řemesla, prošla jsem si jako manažerka Starbičem, veganskou restauračkou se super vegan obchůdkem Herbivore, spoustu srandy sem si užila na Letný v Bistru 8 a teď si jedu kavárnu v Badminton aréně na Skalce, kde všechno funguje úplně jinak než na Letný, páč lidi jsou nějak úplně jiný. No běžte se číhnout na Letnou a pak si zajeďte na Skalku a uvidíte sami. Tam by měli probíhat výměnný pobyty.

A teď tipy na asijské restaurace:

(Pořadí čistě náhodné, všechny jsou top)

Nha hai hanh u Arbesáku, kde se člověk cejtí jak ve vietnamské domácnosti stylem stolování, výbornou domácí kuchyní i prostředím. Pokrmy, které si vyberete servírují doprostřed stolu a každý si nabírá do vlastní misky. Ke všemu podávají spoustu skvělé rýže a vývar, který si můžete vybrat i vegetariánský. Ochutnala jsem tofu i rybu a byla jsem nadšená. K tomu tradiční čaj a limošku z ošklivého ovoce a to je mana. Není to jen o jídle, je to i zážitek a strašně pěkně se tak posedí a pokecá s kamarádama.
Malatang no.1 ve Vodičkově ulici, kde je zase jídlo zážitek. V restauraci inspirované Hong Kongem si vytvoříte vlastní velkou polévku, která je součástí čínského streed foodu. Vezmete si tác, na který si z chladících polic vyberete, co máte rádi od mořských plodů, masa, zeleniny, hub, bylin, strašně druhů vege a vegan ingrediencí ze soji, přes výběr nudlí od klasicky rýžových přes čerstvé, až si na pokladně necháte ten přeplněný tác zvážit a vyberete si vývar, který se vám líbí. Ten zas může být i vege nebo ne, pálivý nebo ne, maj tam asi 4 nebo 6 druhů. Tác předáte, jdete se posadit a kuchaři vám vše uvaří. Pak si můžete namíchat omáčky a je to fakt pecka. Polívčička to není malá, takže ne že se někde předjíte.
Hanil restaurace na Vinohradech, kde se podává skvělá japonská a korejská kuchyně. Vyzdvihnu perfektní obsluhu, pán věděl všechno o všem a věděl, jak bejt nápomocnej, ale ne vlezlej. Já jsem si objednala úplně peckovou chirashi bowl z japonských specialit, kde byla rýže a na ní 9 druhů syrových ryb, zelenina a nahoře hnízdo z ředkve se žloutkem. To byl opravdu chuťové zážitek a to ještě v moc pěkném decentním a luxusním interiéru. Sem bych vzala někoho na rande. (Teď poznám, jestli to čte můj Milan...)
Sushi Bistro a caffé Kbely, které leží kouda za Letňanama nebo Čakovicema, takže kdo to nemá daleko, můžu vřele doporučit. Náš kamarád, který tam motá opravdu skvělý sushi, se učil právě ve výše zmíněný restauraci Hanil. Nedoporučuju to ale jen protože známe kuchaře. Posezení v moderně zařízenym jednoduchým interiéru je příjemný, obsluha moc milá a krom sushi si vždycky dám matcha limonádu s rakytníkem a pak nějaký ten dezertík. Jenže mě jako dezert stejně nejvíc chutná další rolka sushi...
Chè Sai Gon v Sapě. Tohle je moje sladká specialita a ačkoliv mám v Sapě nejradši kapří polévku, tak dneska asi musím vyjít s utajovanou pravdou ven. V podstatě pokaždý, když se přiblížim Sapě, začnu mít chuť na dezert Chè, který může být v podobě pudinku nebo nápoje. Já jsem se vyloženě zasekla na osvěžujícím thajském, kam se dává barevné želé různých barev a velikostí, ovoce, chlebovník, kokosová dužina a kokosové mléko. Když chcete, můžete si dát s ledem nebo bez a umí vám to připravit i na cestu s sebou.