Kde jsme skončili?

Kde jsme to skončili?

Poslední příspěvek je koukám receptík z roku 2015. Nikam jsem se od té doby neztratila, ale tenkrát jsem začala mít pocit, že blog píše snad každej a nejlíp o jídle a o vaření, a taky to byla doba, kdy se blogy hodně komercionalizovaly a vůbec toho všechno na mě byl přebytek a zhnusilo mě to tak, že jsem se blogu přestala věnovat a radši jsem si založila instáč, kam jsem si hlavně pro sebe ukládala fotky jídel, aniž bych k tomu psala texty a používám ho jako svojí kuchařskou kroniku a vracim se tam pro inspiraci. Jenže neni to málo? Asi nakonec jo, když sem zase píšu.

Krom všech jiných změn, který se za dobu mlčení udály a nejsou pro obsah nijak zajímavý, tak aktualitou, která určitě blog ovlivní je, že jsem přestala jíst maso suchozemských zvířat. 

Už v pubertě jsem se o něco pokoušela, ale protože jsem se jen místo masa cpala sýrem, zvýšil se mi cholesterol a byla jsem klasickým příkladem, jak nejíst jako vegetarián, protože o vyvážený bezmasý stravě jsem neměla vůbec šajn. Teď jsem se ale hodně poučila, hodně jsem si načetla, dokonce jsem měla plán napsat diplomku o tom, proč jíme prasata a ne psi. A to sem měla sakra materiálů, který sem si musela projít. To byla doba, kdy se ve mě všechno zlomilo, protože s informacemi, které jsem měla, jsem už dál zvířata jíst nemohla, úplně jsem je přestala vidět jako potravu.

Nicméně mou slabinou je pojídání mořských živočichů. Ačkoliv to ale může být slabost v ohledu k nejedení masa vůbec, tak změna v tom, že nejím maso, je pro mě silná a pozitivní a určitě má dopad. Nemyslete si, že změna ve vašem životě nebo vašem přemýšlení bude bez dopadu a nic nezměníte. 

Co mě teda přesvědčilo? V kostce jsou to důvody jak morální a etický, tak i ekologický, ale i zdravotní. Vždycky mi vadily podmínky pro život zvířat ve velkochovech, když si pak představim, že ty živočichové jsou myslící, vnímající, pečující bytosti, které mají paměť a sociální chování často na úrovni dětí, nejsou nám tak daleko, tak se na tom už nějak nechci podílet. Zvířata miluju od dětství a je zajímavý, že i tak je člověk v pohodě dlabal, ale už nechci, nebudu jíst nikoho, koho mám ráda, kámoše taky nesnim. Připomněla bych i odpornost mléčného průmyslu, kvůli kterému jsem omezila i konzumaci mléčných výrobků, k čemuž mě vedla i získaná alergie na laktózu. Navíc jsem zjistila, že v mléku je hnis a že mámy zvířat jsou stále oplodňovány, aby dávaly mlíko, který ale má sloužit pro jejich děti a ne pro nás a vůbec je trochu divný krást jinejm živočichům mlíko. Přisál by se snad člověk třeba feně na cecík?

Taky by sme teda mohli jíst psi a kočky, prej maj dobrý maso, dřív se tu taky dlabali, ale my jsme si nakonec vybrali jen pár druhů zvířat, který budeme šikanovat kvůli naší chuti. 

Takže když jsem si uvědomila, že zdravě a pestře se dá jíst a žít i bez masa, tak proč bych to neudělala. Zvíře se nerodí jako produkt a strava. Neodsuzuju nikoho, kdo zvířata dlabe, každej má nějakou cestu a taky informace a pak vůli atd. a je jasný, že čím dál tím víc lidí nad tímhle tématem přemýšlí a konverzuje, kolikrát se mi někdo pochlubí, že vynechal maso z nějakýho jídla a tak a já mám vždycky radost. Ono totiž bez masa je jídelníček mnohem pestřejší, člověk je kreativnější ve výběru surovin, zkouší častěji různý typy luštěnin a obilovin, plní se všemožnym ovocem a zeleninou na všechny způsoby a i rostlinný alternativy k masu jsou čím dál tím lepší, že si na nich smlsne kdejakej masoterián. 

Ještě bych zmínila nějaký ekologický důvody, jako je mnohem větší náročnost masného a mléčného průmyslu na životní prostředí, na zábor půdy, odlesňování a spotřebu vody, než je tomu u rostlinné stravy, protože pak musíme pěstovat plodiny, kterými živíme naše velkochovy, místo toho, aby jsme je snědli sami. Další je obrovské zatížení skleníkovými plyny, ať už je to CO2, ale hlavně metan, který má ještě větší vliv na globální oteplování, než veškerá doprava na Zemi. Vzhledem k tomu, že je na planetě moc lidí a půda i zdroje ubývají, tak není nic racionálnějšího a snazšího, než se přeorientovat na efektivnější rostlinnou stravu.

Jíst maso je považovaný za "normální", ale mě už to nakonec připadá jako dost nepřirozenej zvyk, kterej si člověk vymyslel a furt si ho předává jako trapnej kulturní vzorec, na kterym nic přirozenýho neni. Masnej a mléčnej průmysl je taky supr byznys, jen si spočítejte ty každoroční dotace, nejeden ministr by nám o tom moh vyprávět. 

Takže jestli můžu snížit počet 150 miliard snědenejch suchozemskejch zvířat za rok, tak du do toho. A nebude mi vůbec vadit, pokud bych inspirovala někoho dalšího.

Pochopitelně tedy bude na blogu chybět maso, ale bude obohacen o jiný receptíky, tak snad zas nějakou dobu vydržim.

Tak já du pracovat na receptících.

Pokud chcete zjistit něco víc, nebo nahlídnout do mých zdrojů informací, tak tady je skromný výběr, který pro začátek určitě stačí:

Stránky www.soucitne.cz

Kniha Why we love dogs, eat pigs, and wear cows od Melanie Joy

Kniha Čínská studie od Thomase M. Cambella

Filmy Pozemšťané https://www.youtube.com/watch?v=jjjRkyIxYaQ

Cowspiracy, klíč k udržitelnosti, Vegucated, Raději vidličky než nože